Žabí Javorový vrch - Pioniersky vláčik
Žabí Javorový vrch 2 203 m.n.m.
V stena, Pioniersky vláčik
II-III, 4 hod., 17.3.2007
Účastníci zájezdu: Marian “Boboš” Bobovčák, Ivana “Fli” Franková, Robo Gažo, Dušan “Spyros” Korytko, Rosťa “Honus” Honus
Pátek
Se Spyrosom vycházíme někdy kolem čtvrté z Javoriny. Spyros na dotaz přítele z Tanapu kampak, že to jdeme odpovídá se svým příslovečným humorem: “Do hory”. To vousatého strážce tatranských dolín docela vytočilo, ale odpovědí, že na chatku do Javorovej a dotazem kdy jede nejbližší MHD jsme jej zase uklidnili. MHD údajně pojede za 2 000 let. Dušan se ještě ptal, kdy jel poslední spoj. Odpověď zněla, že nikdy.
Po konverzaci na úrovni se tackáme do doliny, laškujeme s jezevčíkem, fotíme a funíme. Už skoro za tmy procházíme kolem velkého laviniště a k chatce.
Chatka je dost luxusní a těší nás, že Iva už udržuje teplo lezeckého krbu. Plánujeme zítřek, kecáme, hodnotíme očekávanou změnu počasí, dáváme budík na 4:00 a jdeme spát. K meruňkovici a k Jasoňovui jsme se postavili čelem. Nic nezbylo. Prý jsem v noci chrápal - ráno mi bylo vyhrožováno nocí na verandě. Nevím … Spal jsem docela dobře.
Sobota
Budíček ve 4:00. Nějak se nemůžeme vymotat a tak odcházíme až okolo 5:15. Cestou obdivujeme okolní kopce a za chvíli už nabíráme výšku pod hřeben mezi Prednou Javorovou vežou a Žabím vrchem Javorovým. S pohledem na prachové lavinky padající z Javoráků se Boboš a Iva loučí se Sczepanského cestou. Vypadá to, že se pokusíme o nějaký lehčí provovýstup. Spyros poznamenává, že Honus v zimě nic jiného než prvovýstupy neleze. No skromně musím dodat, že má pravdu. Už jsem tady v zimě podruhé …
Na nástupu se chvíli motáme a zkoušíme jít současně, což nám moc nejde, takže Robo, Spyros a já lezeme klasicky. Iva s Bobošem mezitím mizí za výšvihem a nechávají nám cestou dvě skoby. V okolí je vysypané kdeco a převěje nad námi na hřebeni nepůsobí úplně optimisticky. Ale zatím se vyhýbáme spádnici, takže dobrý.
Spyros úspěšně hlavičkuje kus ledu svištící z hora. Je vidět, že má talent. Vykřikuje nějaká sprostá slova, kterým nerozumím.
Po poledni se dostavuje jak podle jízdního řádu avízované zhoršení počasí. Posněžuje a na hřebenu pěkně fučí. Makáme hore, ale užíváme si to. Z vrcholu sestupujeme do sedla nad Zeleným a do Zelené dolinky. Cestou “potkáváme” popadané základové laviny. Odtrhy a tuny sněhu budí respekt.
Z dolinky volíme ústup “poprdeli” což je zaručeně nejrychlejší způsob dopravy na svahu s kosodřevinou.
PS: Spyrosov report.
Z Ostravy zdraví Rosťa Honus.
