Grószov ľad a Huncovská veža
Stává se z toho pravidlo … Když jsou v Tatrách podmínky, super počasí a tvrdý sníh, sedíme doma a makáme. Ve chvíli, kdy naplánujeme výjezd tak od úterý naštvaně sledujeme stále se horšící předpovědi. Už minule jsme si vyzkoušeli lezení v himalájských podmínkách prvým žebrem z Mlynické doliny směrem na Predné Solisko. Teplota přes -20°C a nárazový vítr kolem 80 km/h - takhle zmrzlý jsem ještě nebyl.
Na Velikonoce podobný scénář, zataženo, sněžení a lavinovka poskočila z dvojky na trojku. V sobotu uvažujeme o Zahrádkách, ale nikde ani stopa po ledu a lavička u které se má podle Bobošova sprievodcu odbočit neexistuje nebo je pohřbená hluboko pod sněhem.
Pokračujeme do Velké Studené doliny a doufáme, že se počasí umoudří a my stihneme Slavkovskou kopu. Vypadá to, že se mraky každou chvíli protrhnou. Protrhly se, ale jen na chvíli … Začíná sněžit, padla mlha a máme dost mizerný čas i fyzickou kondici :o) Zkusíme Grószov lad. Docela to šlo - konečně jsme zajeli šrouby do ledu (ruské ale naše).
.
V neděli to vypadá s předpovědí nadějněji - vyvážíme se lanovkou (já vím, že lanovkou jezdí jen …) na Skalnaté pleso a šlapeme pod Huncovský štít. Rozhodujeme se pro žlab (AP, I., 102) s tím, že se budeme držet u skal a pokud to půjde uhneme doleva. Poměrně rychle jsme zhruba v polovině, když nás naláká mixové lezení směrem na hřeben vlevo od žlabu. Hezké lezení po trávkách a skále nás “vyplivne” pod skalním výšvihem odhadem za III-IV, který končí asi čtyřmetrovým koňem, kterého přelízám zbaběle po čtyřech. Strmá rampa nás překvapivě dovádí mezi “zuby” na vrcholu Huncovskej veže (viz foto - lepší nemáme - podle Spyrosa to vrchol není a cestu jsme nedolezli - tímto jej zdravím, protože mi slíbil, že těch zbývajících 15 metrů na věžičku dolezeme spolu a v zimě :o)).
Mezi tím se citelně ochladilo a začalo opět sněžit. Pokračujeme dále po hřebeni a ve žlabu do Huncovského sedla vidíme stoupat skialpinisty. Radíme se co dál vzhledem k počasí, hodinám i únavě. V každém případě z hřebene slaníme a pak máme dvě možnosti - buď pokračovat na vrchol Huncovského štítu cestou 102 (AP I. Diel) nebo sestoupit do žlabu a dolů. Traverz podezřele sypkého sněhového kotle raději odjistíme (už docela klepeme kosu) a rozhodujeme se pro sestup. Tak akorát stíháme poslední lanovku v 16:30 a děláme si večerní pohodu na Felícii u Dušana.
Na Velikonoční pondělí ještě krátká návštěva v Lomnici u nemocné Yfči + zdravého Dufka a odjezd do Ostravy. Doufám, že se panu predsedovi Bobošovi podaří vypátrat co jsme to vlastně lezli :o)
Nezbývá než věřit, že ještě někdy v Tatrách zažijeme azuro a bezvětří. Mějte se všichni po ostravsku fajně a pěkně!
